Přijde takhle jednou slon do baru a na rameni má takovou pěknou malou opičku. Objedná si panáka, opička seskočí a začne pobíhat po baru – vyskočí na pult, sáhne do misky s olivami a pár jich sní, pak se ale najednou vrhne na kulečníkový stůl a nacpe si do tlamičky bílou kouli a celou ji spolkne. Barman kozel nevěřícně zírá a povídá: „Sakra, viděl jste to? Ta opice spolkla kulečníkovou kouli!“ „To mě nepřekvapuje,“ odpoví slon, „ta potvůrka sežere všechno, co jí přijde do ruky. Nebojte, za všechno zaplatím.“ Slon dopije, zaplatí drink i všechno ostatní a odejde i s opičkou. Za čtrnáct dní se v baru ti dva objeví zase. Slon si dá opět panáka a opička začne pobíhat po baru. Vyskočí na pult, sebere tam z dortu třešni, strčí si ji do zadku, pak ji vytáhne a sní. Barman kozel je znechucen a říká: „Ta vaše opice si strčila třešeň do zadku, pak ji vytáhla a spolkla.“ „To mě nepřekvapuje,“ odpoví slon, " ta potvůrka pořád žere všechno, co jí přijde do ruky, ale od té doby, co spolkla tu kulečníkovou kouli, si všechno nejdřív pořádně změří!" A to je konec bajky.
Ponaučení: Dvakrát měř, jednou řež.
Zvířátka v lese se dozvěděla, že medvěd si sepsal seznam zvířat, prý těch, které chce sežrat. Začnou se docela bát, a tak vyšlou vychytralou lišku, aby se medvěda zeptala a zjistila co a jak. Liška přijde k medvědovi, zaťuká a začne se sladce culit. „Jé čau, medvěde, jak se máš? Ráda tě vidím, dobře vypadáš…“ „No, co chceš liško?“ „Nóó, ty prý máš nějaký seznam?“ „No mám, a co?“ „A jsem na tom seznamu taky?“ „Jsi tam.“ „Jo medvěde, to mě jako teď sežereš?“ „A proč ne? To není špatný nápad.“ A sežere lišku.
Zvířátka se začnou strachovat ještě víc, a tak vyberou vlka, aby šel zjistit co se děje. Vlk zaťuká a hned jde k věci: „Medvěde, ty máš fakt nějaký seznam?“ „No mám.“ „A jsem tam taky?“ „Jsi.“ „A to mě teď taky sežereš?“ „No a proč ne?“ A sežere ho.
Zvířátka už jsou z toho celá na nic, a tak vyberou jelena, aby šel medvěda uklidnit. Jelen zaťuká a vybafne na medvěda: „Jsem na tom seznamu?“ „Jsi..“ „A snad bys mě nechtěl sežrat?“ „Ale jo, sežeru tě, proč ne…“ A sežere ho.
Zvířátka už popadne šílená panika a rozeběhnou se po celém lese. Zajíc zdrhá s báglem na zádech a vrazí přímo do medvěda. „Aaaahhoj, meddvěde, ffakt tě rááád vvidím, hehele, ty ppprý máš nějaký seznam? Jsem na něm tataky?“ „Jo, jsi tam, zajíci.“ „Hehele, a nemohl bys mě vyvyvyškrtnout?“ „No mohl, no. Proč ne.“ A to je konec bajky.
Ponaučení: Kdo chce kam, pomozme mu tam.
U veterináře se sejdou tři psi: bernardýn, vlčák a pudl a začnou si vypravovat své životní příběhy. Bernardýn začne: „Dělal jsem u horské služby. Nosil jsem na krku soudek rumu a zachraňoval lidičky. Jednou jsem se ale neudržel a vypil jsem ze soudku všechen rum. No a teď jsem tady na utracení…“ Vlčák pokračuje: „Já jsem dělal slepeckého psa. Jednou jsem převáděl pána přes ulici a uviděl jsem krásnou fenku. Neudržel jsem se, rozběhl se za ní a pána přejelo auto. No a teď jsem tady na utracení…“ A nakonec vypráví svůj příběh pudl: „To já jsem si to takhle šmejdil po bytě, vlítnu do koupelny a moje krásna panička zrovna vylízala z vany. A já sem se taky neudržel…“ A vlčák s bernardýnem: „Takže s námi na utracení?!“ Pudl na to: „Néé! Ostříhat drápky!“ A to je konec bajky.
Ponaučení: Ve zdravém těle zdravý pes.
Sejdou se zvířátka na večerní sněm a z nudy se dohodnou, že si budou vyprávět vtipy a la ruská ruleta. Pravidla jsou jednoduchá: když někdo řekne vtip, kterému se nebudou smát úplně všichni, tak ho zabijou a jeho kůži prodají na trhu… Jako první byl vylosován zajíc. Dopovídal super vtip a všichni se hrozně třískají, jenom želva ani nepípne a tváří se, jako by to byla ukrutná nuda. Zvířátkům je to divné, ale pravidla jsou pravidla, a tak zajíce zabijí. Jako druhý povídá vtip medvěd. Úžasný džouk. Všichni jsou mrtví smíchy, pro slzy skoro nevidí, jenom želva se vůbec nesměje. Zvířátkům je to zase divné, ale řeknou si, když se želva nesměje, tak to tě musíme, medvěde, zabít. A stalo se. Třetí den vypraví vtip stará sova. Neskutečně suchý a trapný vtip. Nikdo se ani neusměje, až želva najednou má záchvat smíchu, že nemůže ani mluvit, a popadá se za krunýř. Zvířátka se jí ptají, čemu se tak směje. A želva na to: „Ten zajícův fór byl ale dobrý, co???“ A to je konec bajky.
Ponaučení: Kdo se směje naposled, ten má dlouhé vedení.
Je jeden les a zvířátka v něm od rána do večera chlastají a kouří a vůbec vedou takový zhýralý život. Jednou si ale řeknou, že to musí přestat, že to takhle dál nejde a že teda s tím končí. Pověří medvěda, aby kontroloval, zda to každý dodržuje. Nastane první den nového života a medvěd jde na kontrolu, všude klid, když tu najednou narazí na zajíce, jak sedí na pařezu a chlastá o sto šest. Medvěd tedy povídá zajícovi: „Ty zajíci, všechna zvířátka jsme se domluvila, že přestaneme chlastat, a ty se tady klidně zpíjíš dál.“ „Jé, promiň, medvěde, já jsem se to dozvěděl nějak pozdě, tak začínám od zítra.“
Nastane druhý den a medvěd jde opět na kontrolní pochůzku, všude klid, zvířátka sportují nebo pracují, pařez je prázdný, ale když se medvěd podívá pod sráz, tak tam narazí na schovaného zajíce, jak zase chlastá. „Ty, zajíci, vždyť jsme se všechna zvířátka domluvila, že s tím chlastem skončíme, a ty v tom jedeš dál.“ „Jé, promiň, medvěde, víš, já jsem jenom vrátil flašky, tak to je poslední chlast a zítra fakt končím.“
Nastane třetí den, medvěd obchází les, všichni se způsobně baví bez alkoholu, jen po zajíci není vidu ani slechu, pařez prázdný, pod srázem nikdo není, ale když jde kolem potoka, tak si všimne, že z toho potoka čumí nějaký podezřelý rákos. Tak za něj zatáhne a vytáhne zajíce, který je schovaný pod vodou a skrz ten rákos dýchá. Samozřejmě že je ožralý jak carský důstojník. „Ty, zajíci, už mě neštvi, vždyť jsme se všechna zvířátka domluvila, že přestaneme chlastat, a ty jsi zase ožralý.“ „Víš, medvěde, co vy zvířátka jste si v lese domluvila, tak to nám rybám je úplně ukradený!“ A to je konec bajky.
Ponaučení: Není ryba jako ryba.
Hladová mšice si našla krásnej-sťavnatej-zelenej lísteček a už se těší, jak si na něm pochutná. V tu ránu přilítne hladová beruška a říká: „Mšice, mšice, já mám hlad a tak tě sním“. A mšice na to:„Ale beruško, já jsem tak hubená, počkej až okousám ten list, pak se najíš i ty víc“. No a tak tam beruška čeká na to, až se mšice napapá, přilítne hladovej ptáček a povídá: „Beruško, beruško, já mám takovej hlad, že tě musím sezobnout“. A beruška na to: „Počkej ptáčku, počkej, já jsem taky hladová a čekám tady na mšici, která ukusuje list“. Tak už tam čeká i ptáček a nejednou se z ničeho nic objeví hladová kočička a povídá: „Ptáčku, ptáčku, já ti mám hlad, že tě hned sežeru“. A ptáček na to: „Ale kočičko, podívej jak jsem hubenej. Počkej až mšice okouše list, beruška slupne mšici, já sezobnu berušku, no a pak se najíš i ty“. No a jak tam všichni čekají, tak se z křoví náhle ozve prapodivný zvuk. Všichni se leknou a ptáček vylétne do vzduchu. Ale hladová kočička nechce přijít o svého ptáčka a tak utíká za ním. Ptáček letí nad poli a kočička furt za ním. Najednou ptáček vlétne nad řeku a kočička po něm chňapne, mine se a spadne do vody.
Ponaučení: Čím delší předehra, tím mokřejší kočička
Malého myšáka honila kočka, která ho chtěla sežrat. Myšák utíkal, co mohl a najednou proti němu slon. Tak mu povídá: „Slone, pomoz mi. Honí mě kočka a chce mě sežrat.“ Slon na to: „Dobrá, stoupni si za mě a bude to v pohodě.“ Tak si myšák stoupne za slona a slon se na něj vysere. Ale co čert nechtěl, myšákovi koukal ze sloního hovna kousek ocásku. Kočka přiběhla, uviděla ocásek, zatáhla za něj a myšáka sežrala.
Ponaučení: 1. Ne každej, kdo na tebe sere, to s tebou myslí špatně.
2. Ne každej, kdo tě z toho tahá, to s tebou myslí dobře.
3. No a když už seš ve sračkách, tak aspoň stáhni vocásek.
Běží liška lesem a má hroznej hlad. Znenadání uslyší z křoví: „Kykyrykýýýý, kykyrykykýýýý“. „A helemese“, řekne si liška: „to bude dobrá večeře“. Mlsně se olízne a skočí do křoví. V tu ránu se z křoví začnou ozývat všelijaké prapodivné zvuky a po chvíli začnou lítat i chlupy. Po deseti minutách vyběhne liška z křoví celá pomačkaná, rozdrbaná a upatlaná… Za ní se vyvalí medvěd a říká: „Jestě že umím ty cizí jazyky, jinak bych si ani nevrznul.“
Ponaučení: Kolik umíš jazyků, tolikrát jsi člověkem.
Mladá zebra si vyjde do světa. Jde takhle cestou a potká slepice.
Jejej… copak vy jste zač?
My jsme slepice.
A k čemupak jste dobré?
My snášíme vejce.
Zebrička jde dál, a potká krávy.
A copak jste zač vy?
My jsme krávy.
A k čemu jste dobré?
My dáváme mléko.
Mladinká zebra pokračuje v ceste, až narazí na ohradu s koňmi.
Jéé… a kdo jste vy?
My jsme plemenní hřebci.
Jů, a k čemu jste dobří?
Ten nejbližší si ji prohlédne od uší až k ocasu a opáčí:
Sundej si to pyžamo a my ti to předvedeme.
Ponaučení: Kdo se moc ptá, moc se dozví.
